Mainská mývalí kočka

Robustní dlouhosrstá kočka dostala své jméno podle amerického státu Maine a divoce žijícího mývala, který zde má domov. Připomíná ho svým nápadným zbarvením a dlouhým huňatým kroužkovaným ocasem. Nejblíže pravdě, odkud pochází, bude domněnka, že mainská mývalí kočka pochází z angory nebo norské lesní kočky, které do Ameriky přivezli námořníci. Zde se kočky pářily s místními krátkosrstými kočkami. Kočky žily nepochybně i v jiných státech, ale právě ve státě Maine se jim dostalo první podpory. Dnes jsou ve Spojených státech nejčastěji chovaným plemenem a ve Velké Británii zaujímají druhé místo, i když tam dosud nebyly uznány pro výstavy.

Charakteristika plemene

Mainská mývalí kočka je velká a nápadně hezká. Kocouři mohou vážit až 9 kg, zatímco kočky jsou poněkud menší. Za svůj působivý „divoký“ vzhled vděčí své velikosti a dlouhé, husté a splývavé srsti, která vytváří kolem krku bohatý límec. Přísně vzato jsou mainské mývalí kočky pouze polodlouhosrsté, protože dlouhou srst mají jen na zadní části těla. Srst na přední části je výrazně kratší.

Mainská mývalí kočka se vyskytuje ve většině barevných variant s výjimkou čokoládové, lila a siamského zbarvení. Nejznámějším barevným odstínem je hnědá mramorovaná. V současné době se objevuje srst v mnoha plných barevných odstínech: mramorovaná, černě želvovinová na bílé (kaliko) a dvoubarevná.

Co byste měli vědět, než si Mainskou mývalí kočku pořídíte?

Hustá srst Mainské mývalí kočky odolává vodě a chrání kočku před studenými zimami, ale přesto je příjemná na dotek a na hlazení. Srst mainské mývalí kočky je určena na pobyt venku. Vydrží nepatrné zanedbávání, aniž by se ihned proměnila ve spleť dredů.

Většina mainských mývalích koček se pohybuje na hranici mezi soběstačností a závislostí na lidech. Milují společnost, ale mohou-li si vybrat, posadí se raději do křesla vedle majitele než přímo na klín. Chtějí vám sice pomáhat s každou domácí prací, kterou děláte, ale jen málokdy se dožadují pozornosti.

Mainská mývalí kočka ráda přináší předměty a naučí se chodit na vodítku. Dožívá se vysokého věku (12–15 let) a po celý život zůstává hravá a dobrácká. Díky své důvěřivé povaze obvykle dobře vychází s ostatními kočkami, se psy i s dětmi. Kvůli své tiché povaze a robustní stavbě těla je oblíbená zejména u mužů.

Vznik názvu plemene

Tyto kočky byly poprvé spatřeny v americkém státě Maine a od toho je odvozeno první slovo názvu plemene. Druhé slovo – „mývalí“ bylo kočce přiřazeno díky jejímu huňatému ocasu, nápadně připomínajícímu medvídka mývala. Mezi chovateli, je ovšem spíše uznávaná verze, že název Maine Coon, je odvozen od Britského mořeplavce a kapitána Charlese Coona, který do Ameriky přivezl zřejmě dlouhosrsté Norské Lesní Kočky, jež se následně zkřížily s krátkosrstými kočkami žijícími v Americe.

Vzhled

Základní rysy

Mainské mývalí kočky patří do kategorie II – polodlouhosrsté kočky. Jsou obzvlášť velké a robustní. U těchto koček je velmi viditelný rozdíl mezi kočkou a kocourem. Samičky bývají drobnější, dosahují hmotnosti 5–7 kg. Robustnější samci mohou vážit 9–11 kg, kastrovaní kocouři dokonce 12 kg. Do plné velikosti dorůstají poměrně pozdě, až mezi třetím a čtvrtým rokem života.

Tělo

Tělo těchto koček je velké, silné a svalnaté s hranatými obrysy. Jeho délka bývá i s ocasem většinou kolem 1 metru. Hlava je dlouhá se zřetelně vystupujícím čenichem. Lícní kosti jsou vysoce nasazené. Uši by měly být velké, vysoké a vzpřímené. Jsou posazeny daleko od sebe, mají širokou základnu a na koncích jsou špičaté, zakončené štětinkami chlupů vyrůstajících z vnitřní strany. Mají velké kulaté tlapy, mezi polštářky jim vyrůstají husté chomáčky chlupů. Barva očí může být různá a dokonce se někdy s věkem mění. Koťata se rodí s modrýma očima, za pár týdnů získávají svoji barvu, například oranžovou. Ta se časem, kolem roku i dvou, může ještě změnit např. v zelenou.

Srst

Mainské kočky mají polodlouhou srst, která je hustší kolem krku, na nohou, na břiše, a na ocase. Jejich ocas je stejně dlouhý jako jejich tělo, je tedy velmi dominantní. Výrazným znakem je tzv. límec kolem krku s delší a jinak zbarvenou srstí. Mainská mývalí kočka se vyskytuje jen v tzv. přírodních barvách, jaké známe také u obyčejných domácích koček. Možné jsou i různé barvy a kresby srsti, jako černá, modrá, červená, krémová a želvovinová a také s bílými skvrnami, s kresbou nebo se stříbřitě bílou podsadou. Existují čistě bílé kočky s oranžovýma, modrýma nebo nestejně barevnýma očima. Rozdělení barvy, které je tolik důležité u jiných plemen, je u těchto koček podružné. Nejčastěji se vyskytující barvou je černě mramorovaná nebo černě tygrovaná s bílou.